MOTÖRHEAD - We Are Motörhead

Z kariéry Motörhead se pomalu začala stávat rutina. Personální situace se uklidnila natolik, že se dalo mluvit o neměnném stavu a v Mikkeyem Dee a Philu Campbellovi konečně Lemmy našel nejvěrnější a nejspolehlivější parťáky, po hráčské stránce se Campbell zcela vyrovnával legendárnímu „Fast“ Eddiemu Clarkovi a Mikkey Dee byl bez přehánění nejlepší bubeník, jakého kdy Motörhead měli. Začal se psát rok 2000, v němž kapela oslavila čtvrt století na scéně a Lemmy jako zasloužilý pětapadesátník začal působit jako mentor pro řadu kapel, které naslouchaly jeho otcovským radám, ..více

[recenze]

[11.04.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

TIERRA SANTA - Indomable

Jak se neztratit v propukajícím autorském stereotypu, jež za sebou jako symbol vztyčeného ukazováčku zanechala předešlá alba? Něco takového hudebníci z kapely Tierra Santa nikdy moc neřešili. Fanouškům se jejich tvorba líbila, takže nebyl důvod cokoli měnit (toto stanovisko Španělům vydrželo dodnes). Naopak, hevymetalové železo se muselo kout ještě za tepla a v pořadí páté album - během krátké šestileté historie - vydat co nejdříve. Stalo se tak na jaře roku 2003, kdy světlo světa spatřilo dílo s titulem "Indomable" (Nezkrotný)...více

[recenze]

[11.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

RAGE - Afterlifelines

Edici alba „Ressurection Day“ před třemi lety ohlašoval frontman Rage Peavy Wagner konstatováním, že už delší dobu chtěl, aby byli Rage opět kvartetem se dvěma kytaristy jako v dobách „Black In Mind“ a „End Of All Days“. Vzhledem k tomu, že kapele v té době dal vale strunobijec Marcos Rodríguez, postavit nový kytarový dvojzápřah dávalo stoprocentní smysl a Rage toto rozpoložení využili dokonale i proto, že vyvolali na své nejmelodičtější období hodně silné reminiscence. Jenže k dalšímu albu Rage už zase dospěli pouze v trojici,..více

[recenze]

[10.04.2024]

[Savapip]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

INNERSPHERE - In The Shadows Of The Sun

Tuzemští Innersphere stále rostou a jestliže debutová deska „Amnesia“ byla jejich dětstvím, minulá deska „Omfalos“ je ukázala jako dospívající těleso, které svůj styl rozpracovává směrem k větší pestrosti a kvalitě. Utekly tři roky a Innersphere mají venku třetí album. „In The Shadows Of The Sun“ je dospělá deska sebevědomé kapely, která je stále velmi mladá a má nejen plno energie, ale taky chuti svůj výraz stále obohacovat. Kapela potřetí změnila label a tentokrát zakotvila u Smile Music...více

[recenze]

[10.04.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

DOOMAS - R`lyeh

Slovenský Doomas združený okolo plodného Petra Betka (Gothoom Festival) vydal po ôsmich rokoch nový radový album. Ak sa dá osem piesní obsiahnutých na tomto celku pomenovať dvomi dvoma slovami, tak by som použil jednoduchosť a atmosféra. Pri tej jednoduchosti nechcem zmiasť srdce fanúšika, nespájať s primitívnosťou, to by bol veľký prečin. Naopak, Doomas sú priam majstri v tom, ako sa hrať s jedným či dvomi základnými rifmi a vystavať z nich silnú pieseň. ..více

[recenze]

[09.04.2024]

[Hirax]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

Scott STAPP - Higher Power

I když se kapela Creed, dávná hvězda post-grunge konce devadesátých let, znovu vrátila, aby zjistila, že její doba minula, zpěvák Scott Stapp se sólové kariéry vzdát nehodlá. Creed už pro nikoho nejsou prioritou, ostatní členové spolu působí v hard rockových Alter Bridge a Stapp po ukončení spolupráce s Art Of Anarchy je pravděpodobně spokojený tam, kde je teď. Je mnohem vyrovnanější, než když jej díky prvním třem albům Creed semlela mašinérie showbyznysu a jen fotka syna jej na poslední chvíli zachránila od toho, ..více

[recenze]

[09.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

TAKIDA - The Agony Flame

Všechno je relativní a nic není nemožné, dalo by se říct v souvislosti se švédskou kapelou Takida. Projedete-li téměř celou druhou polovinu jejich aktuálního alba „The Agony Flame“, asi jen těžko uvěříte, že v loňském roce tahle popová kapela zapadla do sestavy na Wackenu a podle reakcí návštěvníků tam zdaleka nebyla jen do počtu. Vezmete-li to od začátku alba, nelze si nevzpomenout na smutnily To Die For, dokonce to chvíli vypadá, že by švédská parta mohla být naprosto adekvátní náhradou za několikrát uspanou..více

[recenze]

[08.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MONTROSE - Montrose

Léta opakované tvrzení, že kolébkou hard rocku a heavy metalu je Velká Británie je jistě pravdivé, protože na britských ostrovech vznikly nejzásadnější stylové věci, ovšem pozadu nechtěla zůstat ani Amerika. Měla Jimiho Hendrixe (ačkoliv svůj fenomenální styl vynalezl právě ve Velké Británii), měla Steppenwolf a následně i Blue Öyster Cult, čímž podnítila hard rockovou obrodu přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mezi další jména, zdánlivě mezi pouhé dělníky stylu, se řadí kapela Montrose, která je o mnoho důležitější,..více

[recenze]

[08.04.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]

SURGICAL STRIKE - 24/7 Hate

Zdá se, že německé thrashmetalové těleso Surgical Strike konečně nalezlo stabilní sestavu. Poprvé v historii nahrála studiový počin stejná skvadra hudebníků, která se sdružila kolem kapelníka a zpěváka Jense Alberta. Ten se formaci snaží udržet od roku 1993, kdy ji založil jednak jako poctu americké thrashové škole, jednak jako odpověď na antimetalový virus zvaný grunge. Jenže tento styl (případně další vlivy) nakonec smetly i Surgical Strike, kteří se na scénu vrátili až v roce 2014...více

[recenze]

[07.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SOCIAL DISORDER - Time To Rise

Dnešní scéna je natolik členitá a rozmělněná, že se nedalo čekat, že by projekt Social Disorder upoutal pozornost celého rockového světa, přestože v jeho sestavě působí několik legend, které sdružuje švédský kytarista Anders „LA“ Rönnblom. Covidová doba nečinnosti ale přece jen debutové desce „Love 2 Be Hated“ dopřála poslech tolika posluchačům, aby kapela mohla fungovat dále a připravit album „Time To Rise“. Na něm je cítit Rönnblomova snaha o to, aby se Social Disorder stali plnohodnotnou kapelou, ..více

[recenze]

[07.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

NOMURA - The Silent Whisper

Nomura je stále poměrně nové jméno na české metalové scéně. V roce 2021 vydala eponymní EP, o rok později singl „Self-Ignition“ a letos druhý kraťas „The Silent Whisper“. Prozatím je to skromná diskografie, ale Nomura si už stihla vybudovat slušnou základnu fanoušků a její videoklipy sbírají tisíce shlédnutí. Kapela působí sebevědomě a ví, co chce. Její styl by se dal označit jako moderní metal, pod kterým hledejte progresivně laděný djent, groove metal či metalcore. ..více

[recenze]

[06.04.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

FUROR GALLICO - Future To Come

Máte-li v metalové kapele harfu, kterou celkem hojně využíváte, je základ pro osobitost jasně položen. Přidáte-li k tomu píšťalky, housle, či bouzouki, nebude tajemstvím ani stylové směřování. I přesto, že téměř všechny zásadní zbraně jsou tímto vyložené, sledovat vývoj italských folkáčů Furor Gallico je malé dobrodružství. Po personální i hudební stránce. Podle počtu muzikantů, kteří kapelou prošli, nebude zřejmě život se zpěvákem Davidem Cicalesem a harfistkou Becky Rossi, kteří jediní osobně zažili zrod Furor Gallico,..více

[recenze]

[06.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

EMBRACE OF SOULS - Forever Part of Me

Těleso Embrace of Souls se dá nazvat výstavní skříní italské powermetalové scény. Stejně jako v případě tři roky starého debutového alba "The Number of Destiny" si autor projektu, skladatel a bicmen Michele Olmi pozval řadu výrazných pěveckých hostů, mezi jinými Roberta Tirantiho (Labyrinth), Ivana Gianniniho (Derdian), Filippa Tezzu (Chronosfear) nebo Morbyho (Domine). Olmi pro tuhle partu dokázal sepsat několik velmi dobrých skladeb, které jsou povinností pro fanoušky tradičního power-speedu pocházejícího z italské provenience. ..více

[recenze]

[05.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

Mike TRAMP - Mand Af En Tid

Ačkoliv se Mike Tramp loni pokusil vykřesat jiskřičku ze zašlé slávy kapely White Lion a předložil album „Songs Of White Lion“, za které to nepěkně slízl, stále je tu sólová kariéra, která dokázala situaci už jednou zachránit. Tramp s myšlenkou vytěžení zbytečků po hostině osmdesátých let nekoketoval poprvé a když si odmyslíme jediný smysluplnější návrat ke značce White Lion z roku 2007, z čehož vznikla podařená deska „Return Of The Pride“, ve všech ostatních případech se jednalo jen o bezostyšné tahání peněz z kapes ..více

[recenze]

[05.04.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

MOTÖRHEAD - Snake Bite Love

„Overnight Sensation“ znamenalo pro Motörhead novou vlnu popularity, v kterou kapela po zmatečném a nešťastném období alb „Bastards“ a „Sacrifice“ už nedoufala. Lemmy v té době znovu navázal spolupráci s Ozzym Osbournem, aby napsal pro jeho bestseller „Ozzmosis“ text k singlovému trháku „See You On The Other Side“, čímž se dostal více na oči veřejnosti. Důležité bylo, že se Motörhead poprvé za svou kariéru vypravili do Ruska, kde přičichli k docela jinému světu, než na který byli dosud zvyklí. ..více

[recenze]

[04.04.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

TIERRA SANTA - Sangre de reyes

První rok nového milénia znamenal další nové album pro kapelu Tierra Santa. Tvůrčí náboj pětice hudebníků neznal hranic a dovoloval v rychlém sledu vypouštět velmi kvalitní nahrávky. Čtvrtým studiovým zápisem se stalo album "Sangre de reyes" (Krev králů), které Španělé vypustili na svět v říjnu roku 2001. Změny nebyly žádoucí, hudba kapely na sebe nabalovala čím dál větší množství posluchačů, kterým se jednoduché heavymetalové definice zamlouvaly a jakýkoli úhyb z této autorské strategie by byl považován za zradu. ..více

[recenze]

[04.04.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

NORTH SEA ECHOES - Really Good Terrible Things

Jsou to už čtyři roky, co světlo světa spatřila dosud poslední položka v diskografii Fates Warning. Kytarista Jim Matheos od té doby vydal druhé album svého převážně instrumentálního, ambientně laděného projektu Tuesday The Sky, zpěvák Ray Alder kontroval vydáním druhého sólového alba, na němž se také převážně pohyboval v oblasti přemýšlivě laskavé tvorby, než aby nějak výrazně chrastil kovovými zbraněmi. V podstatě se nabízelo, aby dlouholeté opory amerických progresivistů nechaly prolnout svoje soukromé světy ..více

[recenze]

[03.04.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]